Ručení se nejčastěji používá u úvěrů a půjček, kdy věřitel vyžaduje zajištění úvěru, které není sám dlužník schopen splnit.

Druhy registrů:
V Česku se u fyzických osob využívají v zásadě tyto úvěrové registry:
1. Bankovní registr klientských informací :
- jeho prostřednictvím si banky (viz seznam uživatelů databáze) vzájemně vyměňují informace o bonitě a důvěryhodnosti svých úvěrových klientů. A to jak občanů, tak živnostníků. V registru jsou zaneseny všechny základní údaje o úvěru, tedy jak ty pozitivní, tak i negativní. Klient se tedy ani nijak nemusí zpozdit se splátkami. Jeho souhlas se zanesením údajů do registru, ani využíváním informací uživateli databáze není podle zákona o bankách zapotřebí. Provozovatelem registru je společnost CBCB, jejichž akcionáři jsou Česká spořitelna, ČSOB, GE Money Bank, UniCredit Bank a Komerční banka.

2. Nebankovní registr klientských informací
– využívají ho za stejným účelem a ve stejném rozsahu především leasingové společnosti a firmy splátkového prodeje (viz seznam uživatelů). Pro vložení informací o klientovi je ale zapotřebí jeho souhlasu. Společnost, s níž klient uzavírá smluvní vztah, se rovněž bez jeho souhlasu nemůže dotázat v registru, zda je o něm veden záznam a jaký.
Provozovatelem registru je společnost LLCB, založená pěti vedoucími leasingovými a splátkovými společnostmi. Důležité: Obě výše uvedené databáze jsou již vzájemně propojené. Jak banky, tak leasingové společnosti a firmy splátkového prodeje však k využití informací z druhé databáze musí mít vždy souhlas klienta.

3. Registr SOLUS
- jde o dva registry – spotřebitelů a dále podnikatelů a právnických osob, které shromažďují informace jen o klientech, kteří se dostali do problémů se splácením svých závazků u některého z členů sdružení. Nikoli tedy v případě, když řádně plní své závazky. V tom je zásadní rozdíl proti bankovnímu a nebankovnímu registru klientských informací. Členy sdružení SOLUS, kteří mohou registr využívat, jsou některé nebankovní finanční instituce, banky, mobilní operátoři, distributor elektřiny a další společnosti (viz seznam). Klient dává souhlas jak s poskytnutím informací do těchto registrů, tak i souhlas s využitím dat o něm v registru v konkrétním případě, například při žádosti o spotřebitelský úvěr.

Jaké údaje obsahují: bankovní a nebankovní registr: kromě jména, rodného čísla a adresy, také základní informace o úvěrech, například počet úvěrových smluv, výši jednotlivých úvěrů a splátek, historii splácení úvěrů, údaje o zajištění závazků a bonitě klienta. Příjmy uvedeny nejsou, o bonitě vypovídá výše splátek úvěru. V registru jsou vedeni i uživatelé kontokorentů, leasingových produktů a majitelé kreditních karet (i ti, kteří z kontokorentu či kreditní karty dosud nečerpali peníze). V registru se ocitneme už na základě pouhé žádosti o nějaký úvěr, leasing či kreditní kartu. U nebankovního registru je však k vložení i využití údajů zapotřebí vždy souhlas klienta. Údaje se aktualizují každý měsíc. A to tak, aby např. jednodenní či dvoudenní prodlení se splátkou se v registru neprojevilo.
SOLUS: Okruh informací je užší. Například na dotaz do registru fyzických osob se členská společnost, kromě identifikace klienta, dozví jen informaci o existenci dluhu, který nebyl řádně splácen, případně o jeho uhrazení, a informace o společnosti, která klientovy údaje do databáze zařadila.
K vložení i využití údajů je zapotřebí souhlasu klienta. Údaje v registru členové sdružení aktualizují minimálně jednou měsíčně, a to do desátého dne následujícího měsíce.

Kdy údaje zmizí: bankovní a nebankovní registr: Informace jsou v registru uchovány ve stavu pro využívání maximálně čtyři roky po splacení úvěrového produktu.
Pokud požadovaná smlouva s klientem nebyla uzavřena, jsou údaje v bankovním registru uchovávány pro případ využití po dobu čtyř let a v případě nebankovního registru po dobu šesti měsíců ode dne podání žádosti klienta o uzavření příslušné úvěrové smlouvy.
Po výše uvedených dobách jsou informace blokovány (znepřístupněny) a po uplynutí doby blokování v délce pěti let jsou automaticky zlikvidovány.
SOLUS: Údaje jsou vymazány za tři roky po úhradě dluhu.

Hlavním produktem společnosti CitiBank na poli kreditních karet je kreditní karta Citi. Tato kreditní karta je přijímána nejen ve 48 tisících obchodech po celé ČR. Její platnost je mezinárodní. Majitelé kreditní karty Citi s ní tedy mohou platit a vybírat si peníze ve všech obchodech respektive bankomatech s logem MasterCard. Kreditní karta Citi má mnoho výhod. Jmenovat můžeme například možnost 55 dní trvající bezúročné půjčky, bezplatný měsíční výpis, bezplatné roční vedení, nebo třeba široké spektrum volitelných pojištění.

Ten, kdo má kartu debetní, čerpá prostředky, které předtím na účet vložil. Pokud chce čerpat další prostředky, tak požádá bankovní instituci o povolení kontokorentu, který bývá většinou okolo 20 tisíc korun.
U kreditní karty je to naprosto jinak. Kreditní karta je výsledkem úvěru, kterému se říká revolvingový rámec. Znamená to, že s kreditní kartou získáme opakovaný úvěr, u kterého nemusíme žádat o nový. Jakmile se jeden úvěr splatí, tak si automaticky bereme další. V praxi to probíhá tak, že na počátku měsíce začneme kartou normálně platit, vybírat peníze z automatu a používat ji k potřebným operacím. Na počátku měsíce byl stav karty nula. S přibývajícími operacemi se výše úvěru zvedá.

Jsme v bezúročném období, to trvá většinou něco mezi měsícem a 55 dny, záleží na bance. Během tohoto období bychom měli úvěr splatit, či s tím alespoň začít. Pokud to nestihneme během bezúročného období, tak začneme platit úroky z dlužné částky. Pokud je vlastníkem kreditní karty osoba s přiměřenými a hlavně pravidelnými příjmy, tak je kreditní karta velmi dobrým řešením, které dovoluje v rámci možností libovolně manipulovat s potřebnými financemi a splatit je v době, kdy se to hodí. Odpadá nutnost opakovaných žádostí o úvěr, které jsou vyčerpávající a často končí zamítnutím. Je ovšem nutné počítat s vyšší úrokovou sazbou.

S tím jsou samozřejmě spojena i některá rizika, přesto lze obecně konstatovat, že používání kreditní karty je bezpečné a ztráta kreditní karty se děje s omezenými riziky. Právě bezpečí používání kreditní karty je důvodem zdrženlivosti obyvatel starších 40 let. V této věkové kategorii je podle průzkumů největší strach z možnosti zneužití a celkového nepochopení používání kreditní karty. Tyto obavy plynou z případů zneužití platebních karet, které byly poměrně rozšířené v devadesátých letech minulého století. Díky celé řadě ochranných opatření, jež byla přijata bankami i samotnými karetními společnostmi, tyto problémy již více nehrozí. Odborníci se shodují, že největším problémem při používání kreditních karet je nedostatečná informovanost vlastníků karet ohledně rizik, která jsou spojena s používáním kreditní karty.

Proto je třeba, aby zvláště věkové skupiny dětí, dospívajících a starší generace získaly dostatečné vzdělání, jak se chovat v těchto nepříjemných situacích.
Praxe ovšem ukazuje, že banky vykazují nedostatečnou snahu o dostatečné seznámení svých klientů se zásadami bezpečného používání kreditní karty. Není pravděpodobné, že by se v budoucnu podařilo omezit krádeže, které jsou hlavním rizikovým faktorem kreditní karty, je ale naděje, že se lidé naučí lépe jednat v situacích, kdy nastane ztráta platební karty či dojde u kreditní karty k jejímu zneužití.

Pokud se ovšem budeme držet základních pravidel, tak se z kreditní karty opravdu stane bezpečný spojenec na každý den.

Obě mají velké množství produktů, které se soustřeďují na různé skupiny zájemců a pokrývají široké spektrum zákazníků. Nelze jednoznačně říct, která společnost je lepší, protože jejich karty mají takřka shodné obecné funkce, liší se jen v konkrétních detailech a podle nich už je možné volit kartu, která lépe sedne jednotlivci. Obě společnosti jsou mezinárodní, takže vydané kreditní karty lze používat i v zahraničí.

Většina kreditních karet jsou karty embosované. Z několika důvodů se považují za vhodnější pro tento typ úvěrového produktu. Vychází se totiž ze základní myšlenky, že embosovaná kreditní karta je vydávána pouze bonitnímu klientovi, který splnil kritéria stanovená bankou a tím by měl být nejen pro banku, ale i pro ostatní finanční instituce a prodejce solventním partnerem. Proto jsou embosované kreditní karty všeobecně použitelné pro online platby po internetu. Další výhodou embosované kreditní karty je její širší použitelnost. Někteří obchodníci totiž nemají elektronický terminál, který by zajistil komunikaci s bankou, ale pouze imprinter, tedy tzv. žehličku, jíž se reliéfní identifikační údaje na kartě přejedou, a obchodník pak získané údaje používá pro zúčtování s bankovním domem.

Každým rokem se ale procento obchodníků s elektronickými terminály zvyšuje.
Dalším rozlišovacím znakem kreditní karty je ochranný a identifikační elektronický prvek. Historicky starší je magnetický pásek, který je ale u současných karet rozšířen o čip. Těmto kartám, které spojují obě technologie, říkáme kreditní karty hybridní.

Kobrandové karty jsou produktem, který vznikl spoluprácí bankovní instituce a komerčního subjektu. Jejich cíle je zvýšit svůj podíl na trhu a přimět klienta k vyšší konzumaci a věrnosti značce. Za to může obdržet slevu, let zdarma, příspěvek na důchodové volání, levnější služby a další výhody, to vše v závislosti na typu spolupráce a na jednotlivých subjektech. U nás se staly nejrozšířenější co-branded karty aerolinií, a mobilních operátorů O2 a T-mobile.

Prestižní karty jsou vedle toho produktem, který má rovněž zvyšovat pohodlí života jejich držitele, ten za to ale platí. Navíc jsou tyto karty vydávány klientům až po uplynutí určité doby, během které prokážou, že jsou vhodnými adepty. Základním kritériem přitom zůstává tok financí na bankovním účtu a zejména zůstatek. Odměnou jsou různé formy osobního pojištění, ale i výhody v obchodech, na letištích a další. Naprostou špičkou mezi prestižními kartami jsou tzv. ultimátní karty MasterCard World Signia a Visa Signature Card. Komu by se nesnilo o podpisu, jenž je do karty vypálen laserem, o klientské lince, která je vždy připravena pomoci prémiovému zákazníkovi a o dalších neuvěřitelných výhodách.

Tyto ultimátní kreditní karty však v České republice nemají svého držitele, dostávají je opravdu jen ti nejlepší a platí za to několik tisíc dolarů ročně.