Debetní nebo kreditní karta?

Na počátku devadesátých let lidé v naší republice poprvé přišli fyzicky do styku s platebními kartami.Tehdy šlo o karty debetní. V zahraničních filmech a seriálech jsme ovšem viděli, že aktéři používali tu stejnou kartu jako my, ale říkali jí kreditní karta. Velmi záhy jsme si tyto dva pojmy spojili a od té doby dochází k volnému zaměňování, což ovšem může vést k nesrovnalostem a nedorozuměním. Hlavním nedorozuměním je zejména přečerpávání účtu.

Ten, kdo má kartu debetní, čerpá prostředky, které předtím na účet vložil. Pokud chce čerpat další prostředky, tak požádá bankovní instituci o povolení kontokorentu, který bývá většinou okolo 20 tisíc korun.
U kreditní karty je to naprosto jinak. Kreditní karta je výsledkem úvěru, kterému se říká revolvingový rámec. Znamená to, že s kreditní kartou získáme opakovaný úvěr, u kterého nemusíme žádat o nový. Jakmile se jeden úvěr splatí, tak si automaticky bereme další. V praxi to probíhá tak, že na počátku měsíce začneme kartou normálně platit, vybírat peníze z automatu a používat ji k potřebným operacím. Na počátku měsíce byl stav karty nula. S přibývajícími operacemi se výše úvěru zvedá.

Jsme v bezúročném období, to trvá většinou něco mezi měsícem a 55 dny, záleží na bance. Během tohoto období bychom měli úvěr splatit, či s tím alespoň začít. Pokud to nestihneme během bezúročného období, tak začneme platit úroky z dlužné částky. Pokud je vlastníkem kreditní karty osoba s přiměřenými a hlavně pravidelnými příjmy, tak je kreditní karta velmi dobrým řešením, které dovoluje v rámci možností libovolně manipulovat s potřebnými financemi a splatit je v době, kdy se to hodí. Odpadá nutnost opakovaných žádostí o úvěr, které jsou vyčerpávající a často končí zamítnutím. Je ovšem nutné počítat s vyšší úrokovou sazbou.